BARVY A JEJICH POUŽITÍ

Než jsem začala psát tenhle článek, tak jsem toho o barvách přečetla opravdu hodně a řeknu vám, že BARVY jsou věda. O barvách by se toho dalo napsat opravdu hodně. O tom, jak barvy provázejí člověka od prvopočátku lidstva, jak se barvy a jejich vnímání postupně vyvíjelo od starověkého Egypta, přes středověk, renesanci, baroko, rokoko, atd... Je zajímavé, jak se "příbuznost" barevného vnímání v průběhu tisíciletí zautomatizovalo natolik, že už se ani nepozastavujeme nad tím, jak je možné, že dva lidé z různých konců světa chápou stejnou barvu v jejím primárním významu totožně. S vývojem civilizace se vnímání barev postupně rozšiřovalo a barvám se přikládaly důležité významy. Barvu lze chápat z fyzikálního a chemického hlediska. Dále pak z psychologického nebo fyziologického. Podíváme se pod pokličku všem. 

Barva je něčím mnohem víc, než jen zbarvením světa kolem nás. Barvy jsou živé síly a mají mnohonásobný účinek v našem životě. Obklopují nás celý život. Barva patří mezi energie, kterým se nemůžeme vyhnout a které nás silně ovlivňují. Barvami se v historii zabývali umělci, fyzici, filozofové a pedagogové i léčitelé (Goethe, Newton, Shopenhauer, Itten, aj.).

Barva je vjem, který je vytvářen viditelným světlem dopadajícím na sítnici lidského oka. Barevné vidění lidského oka zprostředkují receptory zvané čípky trojího druhu – citlivé na tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou. Barvy se k našemu zraku dostávají odrazem světelných paprsků od osvětlených povrchů.

Ve skutečnosti existuje několik tisíc barevných variant. Náš zrak je schopen rozlišovat minimálně 10 000 různých barev, cvičené oko pak okolo 30 000 – 40 000 nebo i více. Z toho lze tušit, jak rozsáhlé mohou být různé kombinace a jak je důležité, aby volba padla na vzájemně ladící barvy.

Z fyzikálního hlediska je barva označení vlnové délky viditelného světla. Barevné vidění lidského oka umožňují receptory zvané čípky. Lidské oko má čípky trojího druhu, citlivé na tři základní barvy - červenou, zelenou a modrou (R, G, B). 

Rozsah vlnových délek viditelných barev se pohybuje od 800 nm do 400 nm. Pro úplnost mezní vlnová délka je 625 – 800 nm pro červenou barvu a na opačném konci 400 – 430 nm pro fialovou – purpurovou. Za tyto hranice již lidské oko nevnímá a hovoříme o infračerveném záření (více jak 800 nm) nebo ultrafialovém záření (méně jak 400 nm). Rozdělení barev odpovídají nejenom určité vlnové délky, ale i frekvence.

někteří živočichové mají v sítnici oka čípky čtyři nebo pouze dva. Kůň kupříkladu nemá čípky, které jsou citlivé na zelenou barvu. Váš psí mazlíček je v podstatě "barvoslepý", ale paradoxně velmi dobře vnímá červenou a žlutou barvu.

Z hlediska chemic. složení barvu tvoří :
1. BARVIVO A PIGMENTY jsou:
a/ organického původu (tj. látky rostlin. a živoč. původu)
b/ anorganického původu /nacházíme je v přírodě nebo je vyrábíme chemicky/
2. POJIDLO
    je látka, která udržuje barvu na podkladu (např. arabská guma u akvarelu či kvaše, emulze u tempery, lněný olej u olejomalby)
3. ŘEDIDLO = se mění podle složení barvy  (akvarel, tempera= voda ,olej =terpentýn)

Každá barva má i svou psychologickou hodnotu a odjakživa se barvy pojí s určitými vlastnostmi a hodnotami. Obliba určité barvy může vypovídat o tom, jací jsme ve svém nitru. Jak se vyvíjíme, tak se mění i naše obliba barev. Barva oblečení, kterou nosíte, vystihuje vaši náladu, postoj a charakter. Vyjadřují naše cítění, nálady, harmonii, energii. Některé barvy a jejich kombinace uklidňují, jiné rozrušují. Barvy spojujeme s teoriemi jin a jang. Vnímání barev záleží na více faktorech, mezi než patří odstín barvy, druh světla (denní nebo umělé, intenzivní nebo bledé…), naše obecná nálada, biologický rytmus atd. Vyvolávají v nás pocity a asociace. Nic, tedy ani barvy, nevnímáme izolovaně. Každý vjem prochází v našem mozku složitým filtrem zkušeností, vědomostí a zážitků. Jedna představa vyvolává druhou, vzniká řetězec asociací. 

Z fiziologického hlediska barvy ovlivňují náš vegetativní systém. Tzv. teplé barvy (žluté, červené, oranžové …) nás podněcují ke zvýšené činnosti. Stoupá nám krevní tlak, zrychluje se puls, zvyšuje se svalové napětí. Máme také větší chuť k jídlu a jsme citlivější k vnímání zvuků. Studené odstíny (zelená, modrá …) mají účinek opačný – uklidňují a vyvolávají útlum tělesných funkcí. Fyziologické působení barev lze prokázat měřením tělesných reakcí

Jak to tedy s těmi barvami je?

Jak barvy nyní vnímáme a jak se je učíme používat vděčíme mnoha lidem, vyjmenuji ty nejvýznamnější.

V první řadě je to sir Isaac Newton, byl to anglický fyzik, matematik , astronom, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osob v dějinách lidstva. Mimo jiné objevil, že světlo je složené a skládá se z barevného spektra. Objev Isaca Newtona (1666), že se sluneční světlo skládá z barevných světel, a proto se nám svět zdá být barevný, byl základním novodobým vědeckým přístupem k problematice barev a jejich vnímání.

Druhou významnou osobností co se teorie barev týče je Johann Wolfgang Goethe. I když to byl především básník, prozaik, dramatik a politik, tak  věnoval mnoho úsilí práci, která měla popsat lidské vnímání barvy a polemizovat s Isaacem Newtonem. I když je oceňována přesnost Goethových pozorování, u jeho teorie barev se nepodařilo prokázat prediktivní platnost a není považována za vědeckou teorii. Goethe byl přesvědčen, že stejně jako mezi tóny v hudbě i mezi barvami existují harmonie a stanovil její pravidla, takže některé barvy se k sobě „hodí“, jiné ne. Barvy seřadil do šestidílného kruhu, který je jedním z prvních exemplářů diagramu chromaticity.

I když každý z nich pohlížel na barvy po svém, oba dali základy dnešnímu vnímání barev.

A do třetice velmi významnou osobou  byl švýcarský malíř Johannese Itten, jenž stvořil barevný kruh jak ho známe dnes. Barevná vyváženost je pro lidské oko naprosto přirozená, a proto ji také podvědomě vyžaduje. V 18. století Johann Wolfgang von Goethe charakterizoval soulad barev jako rovnováhu mezi barvami. Správnou kombinací barev se později zabýval i švýcarský malíř Johannese Itten (1888-1967). 

K tomu, abyste dokázali barvy správně kombinovat, vám může pomoci dvanáctidílný barevný kruh, jehož autorem je právě Itten.

Barvy PRIMÁRNÍ (modrá, žlutá a červená) nejdou namíchat. Tvoří základní kámen barevného spektra. Na něj navazují barvy SEKUNDÁRNÍ, které vzniknou smícháním dvou primárních barev. A nakonec TERCIÁLNÍ barvy, jsou ty, které vznikly smícháním jedné primární a jedné sekundární barvy.

Tímto jsme si určili barevné spektrum. Nyní si řekneme jak se barevné kolo používá.

Barvy se dělí na teplé a studené. (O tomhle už jsme si psali v barevné typologii) - teplé barvy obsahují více žluté a studené barvy obsahují více modré.

Dále u barev určujeme SYTOST  - síla barvy, je určena tím, kolik daná barva obsahuje základního pigmentu. Čím víc ho je, tím je barva čistší (intenzivnější, zářivější) a naopak, čím je ho míň, tím je tlumenější (jemnější)

Další veličinou je SVĚTLOST - nebo chcete-li JAS. Určuje množství světla, které daná barva odrazí. Tmavé barvy větší část světla pohltí a přemění na teplo, světlé barvy naopak světlo odráží. (Ano, tmavé oblečení do zimy a světlé v létě má svoji logiku.)

Všechny tyto vlastnosti barev nám určují tón nebo barevný odstín. A to je základ pro BARVY A JEJICH KOMBINACE.

KOMBINACE BAREV

Kombinování barev se rozděluje nejčastěji na ANALOGICKÉ, MONOCHROMATICKÉ, KOMPLEMENTÁRNÍ a TRIADICKÉ. Zní to děsivě, ale nebojte, vše si rozebereme a vysvětlíme. Vždy budeme vycházet z barevného spektra, které už známe.

ANALOGOVÉ - NEBOLI PODOBNÉ - kombinace barev sousedících vedle sebe na barevném kole. 

MONOCHROMATICKÉ - barvy skládající se z různých sytostí a hodnot jasu jedné barvy.

KOMPLEMENTÁRNÍ - NEBO-LI DOPLŇKOVÉ - jsou ty barvy, které v barevném kruhu leží přesně naproti sobě a tvoří tak vzájemný protipól.

TRIADICKÉ -  jsou barvy ve stejných rozestupech od sebe a nejsou tak kontrastní vůči sobě jako barvy komplementární.

Každá barva má podle starých nauk sedm základních aspektů:

• oživuje
• povzbuzuje
• léčí
• objasňuje
• informuje
• inspiruje
• naplňuje

Barva je nositelkou informace o situaci uvnitř. Barva jako taková neexistuje. Je to efekt, který vzniká kombinací čtyř prvků: světla, objektu, který jej odráží, vizuálního aparátu (oko) a zpracovávajícího orgánu (tj. mozku). S jistotou tedy nelze říct, jakou barvu věci mají. Soudí se, že hmota jako taková je vlastně bezbarvá. Můžeme jedině tvrdit, jakou barvu vidíme. Teprve až přijde světlo, tak vidíme a vidíme barevně.

Vědecké výzkumy potvrdily, že prostřednictvím barev vysíláme zprávy do vnitřního i vnějšího světa – ať už záměrně, či nevědomky. Co o nás barvy vlastně prozrazují? Obvykle si vybíráme takové, které máme rádi, protože s námi nějak souzní, vyjadřují to, jak se cítíme, jací jsme, čeho si na sobě ceníme atd. Jindy si vybíráme barvy, které nás doplňují, cítíme se s nimi úplnější. Často představují i kvality, které bychom v sobě chtěli objevit. Když se do takové barvy oblečeme, cítíme se cennější a přitažlivější.

Co vyjadřují jednotlivé barvy?

žlutá - je barvou radosti, důvěry, štěstí a přátelství. Barva slunce, která podporuje schopnost se učit. Dává inspiraci, zlepšuje paměť a mozkovou činnost. Přináší do života lehkost, výšku, volnost, aktivitu a komunikaci. 

modrá - jistota, klid, uvolnění, odpočinek, hloubka a věrnost. Tyto atributy připsali lidé syté modři. Tlumí a přináší dobrou náladu, uklidnění, vnitřní mír a pokoj. Tmavě modré indigo v sobě spojuje energii šesti barev duhy. Aniž by dráždilo, hřeje a povzbuzuje náš organismus, proto je to barva vyhledávaná starými a nemocnými lidmi.

červená - láska, oheň a krev - to je červená! Stimuluje, dodává energii, sílu a vůli, podporuje smělost v rozhodování. Aktivita, teplo, láska, síla, činorodost, rozvoj, ale také egoismus. Není vhodná pro lidi psychicky vznětlivé a podrážděné.

zelená - nový život spojený s jarem a probouzející se přírodou. Znamená uklidnění. Vyrovnává emoce. Přináší harmonii. Je to barva svázaná s nadějí, regenerací, přežitím a bezpečím. Jistota, klid, ticho, neutralita, solidnost, tradice, ochrana, růst - to všechno s námi vyvádí zelená.

fialová - má stejné účinky jako modrá a indigo. Vede nás do nitra, je to barva vnitřní harmonie. Koncentrace, bezpečí, meditace, tíha, uzavřenost. Leonardo da Vinci, kterého můžeme mezi znalci barev označit za velikána, tvrdil, že fialová sklíčka v oknech katedrál mnohonásobně zvyšují meditační a spirituální účinky.

oranžová - tuto barvu obecně považujeme za barvu mládí. Dodává vitalitu, pocit radosti a štěstí. Přináší optimismus a pomáhá zvládnout emoce. Tak jako všechny teplé barvy je všeobecně povzbuzující, včetně trávení a chuti k jídlu. Člověku přináší schopnost aktivní komunikace, slunce, teplo, smyslnost.

citronová - tónina žluté s příměsí zelené, pro niž platí všechny výše uvedené atributy obou barev. Tato vyhraněnější forma primární barvy přináší do našeho každodenního života ještě větší svěžest, než samotná žlutá. A také bezstarostnost, bdělost, radost a touhu poznávat vše nové.

lila, růžová - teplé odstíny narůžovělých a světlounce fialových květů, jichž nacházíme hojnost v přírodě, patří mezi stimulanty životních funkcí člověka. Z fialové barvy si přinášejí vnitřní harmonii a z červené energii. Jenom nejsou tak egoistické a na rozdíl od sytě fialové jsou lehčí. Ticho, teplo, srdečnost a něha - tak je vnímají lidé.

světle modrá - je barvou nebe. Symbolika lehkosti oblaků se přenáší do myšlenek, aby se mohly roztoulat do romantických dálek. Světlý odstín základní barvy modré inspiruje člověka ke snění a k touze po čistotě.

šedivá - vzniká částečnou absorpcí všech barev. Šedá vyvolává neutrální dojem, proto ji vyhledávají lidé nedůvěřiví, neschopní se rozhodnout. Lidé, kteří na sebe nechtějí upoutávat pozornost. Neutrální barva nerušící pozadí - to je ticho, všednost a absolutní klid.šedivá - vzniká částečnou absorpcí všech barev. Šedá vyvolává neutrální dojem, proto ji vyhledávají lidé nedůvěřiví, neschopní se rozhodnout. Lidé, kteří na sebe nechtějí upoutávat pozornost. Neutrální barva nerušící pozadí - to je ticho, všednost a absolutní klid.

hnědá - barva země a hlíny. Dává pocit stability, jistoty a sepětí se zemí a přírodou. Charakterizuje přizpůsobivost, nutnost, realitu. Je to barva vázanosti a závislosti. Člověk, který oblibuje hnědou je ryzí materialista. 

bílá - zář světla, syntéza všech barev. Symbolizuje čistotu těla a duše i ledový chlad. Přináší světlo, lehkost, čistotu ale také prázdnotu. Nic neříkající barva, ale jen na pohled. Když si nejsme jisti, kterou barvu zvolit, volbou bílé nemůžeme udělat chybu.

černá - tíha, tma, přitažlivost. Je to barva nabitá emocemi, vzdorem a protestem. Je opakem bílé - neodráží žádné světlo. Je to absolutno! 

Takže jsme se dozvěděli jak barvy vznikají, co je to jas, sytost, kontrast. Jak se barvy dělí a jak je vhodné je kombinovat a jak je vnímat. Ale nejsme škatulky. Berte to jen jako doporučení, radu, pomůcku. 

Důležité je zůstat sama sebou. Cítit se dobře, znamená vypadat dobře.